Užovka červená

lat. Elaphe guttata (guttata)

ang. corn snake

 

 

 

Je to už dva a půl roku, co mám svoji užovku. Dostal jsem ji jako dárek k narozeninám od mé přítelkyně. A tím to jí za to mnohokrát děkuji ;-) Tyto stránky o užovce červené jsem chtěl vytvořit proto, protože když jsem brouzdal po internetu a hledal nějaké informace o chovu, teráriu,…tak na mnohých webových stránkách nebylo to pravé ořechové. Informací bylo minimum, a tak jsem se rozhodl, že vytvořím svůj web konkrétně o užovce červené. Web který když navštíví někdo, kdo je začátečník v chovu nebo chce s chovem teprve začít, tak po jeho opuštění bude zcela spokojen a nepůjde již na jiné webové stránky a popřípadě si zaznamená na můj web odkaz.

 

Dále chci říct - napsat, že já sám jsem v chovu začátečníkem, Taa (mou užovku) má teprve druhým rokem, a tak i já jako začátečník se budu muset poradit se zkušenějšími kolegy v chovu užovek, než se pustím do tvorby stránek obsahujících info o rozmnožování, inkubátorech, ... Samozřejmě, že informace od nich sdělené si nenechám pro sebe, ale podělím se o ně s Vámi. Jak jsem  psal o 3 řádky výše, jsem v chovu začátečník. To mi však nebrání v tom, podělit se s Vámi o věci, které jsem přečetl, které jsem se dozvěděl od druhých, které vím, nebo které jsem svým chovem užovky červené získal. Můžu tak i já poradit těmito stránkami těm, kteří o chovu teprve uvažují. Brožury o hadech jim většinou moc neřeknou. Chcete chovat hada, ale ne žádného čtyřmetrového obra nebo nějakého nebezpečného či jedovatého? Nač si kupovat knížky, v nichž se dozvíte věci, o krajtách, zmijích,... Nač si kupovat knížku, v níž si přečtete prvních 10 listů o užovce jako o hadovi všeobecně, pak 1 list o užovce červené a ve zbytku knihy o dalších 200 druzích, které ve většině případů nikdy neuvidíte nebo je nebudete chovat. Dobrá, pokud se rádi dozvíte něco i o jiných hadech, pak tyto knížky u Vás najdou zalíbení. Ti, kteří chtějí chovat jen užovku červenou, tak těm jsou určeny právě tyto stránky.

 

 

Obsah:

 

â Užovka červená á

 

Systémové zařazení

Vývoj, poddruhy, mutace

Rozšíření, biotop

Zbarvení těla

Šupiny

Anatomická stavba těla

Orgánové soustavy

Smyslové orgány

 

â Terárium á

 

Rozdělení terárií dle tvaru

Rozdělení terárií dle biotopu

Rozdělení terárií dle vybavení

Koupě terária

Základní typy větrání u terárií

Podomácku vyrobené terárium

Vybavení terária

Substrát

Nádrž či miska s vodou

Tepelný a světelný zdroj

Žárovka

Topný kámen

Topné kabely, desky a dečky

Zářivka

Teploměr

Vlhkoměr

Rostliny v teráriu

Úkryt

Dekorace

 

â Chov á

 

Koupě hada

Transport hada domů

Karanténa

Zkrocení zlé zvěře aneb jak hada ochočit.

Jak s hadem zacházet?

Potrava

Krmení

• ...

• ...

• ...

• ...

TÝDEN, 14 DNÍ A BUDE TO DODĚLANÉ

 

 

Dotazy, připomínky, návrhy či jiné věci mi můžete psát na můj EMAIL, nebo do Shoutboardu (to je "chatovací" okno pod tím to odstavcem). 

 

Budu Vám moc vděčný, za jakýkoli komentář. Aby na Vaše dotazy mohli odpovídat i jiní teraristé, jejichž miláčkem je právě užovka červená, pište je do Shoutboardu.

Prosím Vás, abyste si zprávu dobře přečetli, aby měla hlavu a patu ;-) (tečky a čárky ve větách, nejsou opravdu někdy k zahození ;-)

 

WM = WebMaster

 

Také se omlouvám za gramatické chyby, určitě se tu někde nějaké objeví ;-)

 

Pokud chcete na stránkách vyhledat jedno konkrétní slovo či slovní spojení, použijte funkci CTRL+F

 

Červená šipka (á) u jednotlivých odstavců funguje jako odkaz zpět na OBSAH těchto stránek.

 

 

 

 

ââââââââââââ Užovka červená áááááááááááá

 

Systémové zařazení: á

         Každá rostlina i živočich je určitým způsobem klasifikován do říší, kmenů, tříd atd. Tak tomu je i u užovky červené.

         Říše: animalia = živočišná

         ® Podříše: metazoa = mnohobuněční

             ® Oddělení: triblastica

                  ® Oddělení: deuterostomia = kruhoústí

                        ® Kmen: chordata = strunatci

                             ® Podkmen: vertebrata = obratlovci

                                  ® Nadtřída: gnathostomata = čelistnatci

                                      ® Stupeň: teleostomi

                                           ® Třída: sarcopterygii = nozdratí

                                                ® Podtřída: tetrapoda = čtyřnožci

                                                     ® Třída: reptilia = plazi

                                                          ® Řád: squamata = šupinatí

                                                              ® Podřád: ophidia = hadi

                                                                   ® Nadčeleď: xenophidia = užovkovci

                                                                        ® Čeleď: colubridae = užovkovití

                                                                             ® Podčeleď: colubrinae = užovky pravé

                                                                                  ® Rod: užovka

                                                                                      ® Druh: užovka červená – ta byla popsána a systematicky zařazena světoznámým zakladatelem moderní nomenklatury – nebyl jím nikdo jiný než Karel von Linné (1707 – 1778).

        

Čeleď:    COLUBRIDAE – UŽOVKOVITÍ

Do této čeledi se řadí na 306 rodů, které se dále člení na cca 2000 druhů. V počtu druhů, které systémově spadají do oněch 306 rodů zaujímá druh Elaphe spolu s druhem Dipsas devátou příčku s počtem 33 druhů. (rod: Atractus - 89 druhů; rod: Oligodon - 71 druhů; rod: Tantilla - 60 druhů; rod: Liophis - 59 druhů; rod: Calamaria - 56 druhů; rod: Amphiesma – 43 druhů; rod: Rhadinaea - 43 druhů; rod: Geophis - 41 druhů)

 

         Vývoj, poddruhy a mutace: á

 

          Podle vědců – biologů a hlavně paleontologů se první hadi - podobní dnešním - objevili na naší Zemi zhruba před 100 až 150 miliony lety a vyvinuli se z ještěrů, kteří čím dál méně k pohybu využívali nohy až jim časem zakrněly či zmizely. A právě během tohoto období se dynamicky utvářela naše matička Země. Litosférické desky se dali do pohybu a původní prakontinent Pangea se začíná trhat. Již po tomto kontinentě se však pohybují prapředci hadů. Nebyli omezeni v rozšiřování své působnosti po Pangee. Do „trhlin“ v Pangee vtéká moře a hadům brání v přejití či přeplutí na druhý břeh. Tak vzniká budoucí Laurasie a Gondwana. Nyní se nám hadi rozdělili na dvě skupiny, na které působí různé vlivy životního prostředí – jako jsou klimatické podmínky, různí predátoři, jiný ráz přírody,… V podobě Laurasie a Gondwany však kontinenty nezůstávají, narážejí na sebe a opět se odpojují až nakonec zaujímají polohu, kterou známe dnes – „zatím“ konečným uskupením vzniklo 6 světadílů. Amerika, Evropa, Asie, Afrika, Austrálie a Antarktida. Až na posledně jmenovaný světadíl jsou ostatní kontinenty osídleny různými druhy hadů. I přesto, že jsou různými druhy, mohou být příbuznými. Hadi žijící v Severní Americe jsou geneticky příbuznější s hady obývajícími Evropu a Asii než s hady, kteří žijí v Jižní Americe či Austrálii. Proč? Všichni hadi měli společné předky žijící a volně se pohybující po Pangee. Ta se však zhruba před 225-200 milióny lety štěpí na již zmiňovanou Laurasii a Gondwanu. Laurasie je prakontinent z něhož později vzniká právě Severní Amerika, Evropa a Asie. Příbuznost platí i o druzích žijících v Jižní Americe a v Africe, jimž byla jako prakontinent Gondwana. Za to Austrálie je kontinentem, který s ostatními ztratil kontakt nejdříve, a tak jsou zde mnohé druhy, které na jiných kontinentech nenajdete a naopak zde nenajdete druhy, které jsou rozšířeny ve všech teplých koutech světa – zmije. Hadi se v různých podmínkách vyvíjejí různě. Museli se adaptovat a to jak svou délkou, zbarvením, tak i třeba způsobem lovu, jelikož způsob, který využívali na biotopu, kde žili dříve, není účinný na kořist obývající jimi nově osídlené místo. Na rozdíl od jiných živočichů nejsou hadi fyzicky schopni osídlovat nová, daleko se nacházející území a to z důvodů různých faktorů – rozdílných teplot, rozdílného osvětlení, rozdílného množství vody, rozdílných rostlinných či potravních nik – souhrnně kvůli rozdílným biotopům. Hadi se svému okolí maximálně přizpůsobili a to v největší míře svým zbarvením.

 

         Mutaci můžeme považovat za hybnou sílu vývoje jako takového. Jak jinak bychom mohli říci, že se někdo či něco vyvinulo v někoho či v něco jiného. Například u hadů, kteří se při vývoji Země rozšířili do různých koutů světa, byla stejná „možnost, pravděpodobnost“ že u nich dojde k mutaci. Co ale ta mutace je? Mutace je změna v genetickém kódu. Taková změna je změnou opravdu náhodnou a dříve ničím nevyvolanou (dnes může být vyvolána mnoha látkami, které mohou být jak na bázi biologické tak chemické, a nazýváme je souhrnně mutageny, dalším příkladem způsobující mutace jsou různé druhy záření, …). Můžeme si mutaci ukázat na příkladu: Samec se samicí se páří a dochází k oplodnění vajíčka. Vzniká zygota,ve které náhodou dochází k mutaci. Mutace téměř nijak nemá vliv na vývoj jedince. Tím „téměř“ mám namysli to, že mutace – změna genetického kódu – nastala v místě genu buňky, který má na starosti zbarvení hadích šupin. Rodiče jsou oba hnědí, jejich potomci jsou hnědí až na jednoho, který je tmavě zelený. Teď ale nastala situace, ve které buď bude zbarvení ku prospěchu jedince nebo mu bude na škodu. Z tohoto jediného jedince může vzniknout nový druh, který bude žít po boku druhu, z kterého vznikl nebo ho dokonce vytlačit či způsobit jeho vymření. Silnější, lépe přizpůsobený druh vyhrává.

 

Tak to během vývoje naší Země probíhá vývoj každého živočicha či rostliny. V dnešní době samozřejmě vznikají druhy či poddruhy i záměrně a to pod dohledem člověka.

 

Jako příklad zde uvádím tři poddruhy druhu Elaphe guttata:

 

    ·        Nominotipický poddruh = Elaphe guttata guttata – zbarvení těla je popsáno dále v textu jako klasické zbarvení

 

·        Elaphe guttata emoryi – šedý až šedomodrý, případně šedohnědý s hnědými, rezavými nebo tmavě šedými černě lemovanými skvrnami

   

 

·        Elaphe guttata rosacea zářivě žlutavý, světle červený až lehce oranžový s červenou kresbou

     

 

§        Albinotické bílá téměř bez kresby

 

§        Aneritické normální kresba bez červené barvy, která je nahrazena většinou černou či hnědou barvou

 

§        Amelatické bez černého lemování skvrn

 

 

Jak jsem výše podotkl, mutace se může normálním rozmnožováním dědit a její vliv bude znát i na dalších potomcích mutovaného hada. Nutno podotknout, že jsou různé druhy mutace. Od těch nejhorších, které způsobí zánik plodu či jeho deformaci, která je po narození neslučitelná se životem, po ty mutace, které nejsou nijak „škodlivé“ nebo se nijak neprojeví. K pochopení následujícího obrázku je nutno znát špetku potřebné genetiky.

 

Každý had má určitý – daný počet chromozomů. Polovinu chromozomů dostane od matky a druhou polovinu od otce. Jako příklad si můžeme představit, že na 5. chromozomu je gen, který má jediný vliv na zbarvení hadích šupin (na 5. chromozomu jak matky tak otce). Mluvíme-li o konkrétní formě genu, nazýváme ho alelou. Nastane-li např. mutace v genu chromozomu matky, má za následek změnu zbarvení, pak se to může ale i nemusí projevit. Jak to? Je to dáno tím, zda změněný gen bude v určitém vztahu ke genu na tom druhém (5.) chromozomu otce (vztah alely k alele).

 

Častý vztah je vztah dominance, kdy nezměněný gen otce – dominantní alela A má jednoznačně silnější vliv a tím pádem určuje zbarvení. Recesivní alela a nezpůsobující zbarvení (zbarvení albinotické – bílé) se nijak neprojeví. To znamená dostane-li potomek gen od otce v podobě alely A a od matky gen v podobě alely a, pak se mu nijak zbarvení nezmění. Z toho vyplývá, že bude-li se křížit například albinotický samec s „normální“ samicí, pak se jim v 99,999% narodí potomci zbarvení po matce. Ta jedna tisícina udává možnost, že v té „zdravé“ alele od matky také může dojít k mutaci na nefunkční alelu a, která spolu s alelou od otce vytvoří albinotického potomka. A budou-li se tito potomci mezi sebou křížit, zplodí potomstvo, v němž bude v průměru polovina stejná jako rodiče, čtvrtina bude mít obě alely A a čtvrtina bude mít obě alely a – bude albinotická.

 

Druhým vztahem je vztah kodominance, kdy se projeví současně jak alela A tak i alela a. Jako ukázku bych uvedl příklad, kdy třeba alela A má dát vznik červeným šupinám a alela a má způsobit třeba žluté zbarvení. Potomek nesoucí kombinaci Aa nebude ani červený ani žlutý ale oranžový.

        

 

Rozšíření a biotop: á

        Užovka červená (E.g.g.) je rozšířena v jihovýchodní části USA (Louisiana, Arkansas, Missouri, Mississippi, Tennessee, Illonois, Alabama, Kentucky, Indiana, Florida, Georgie, Ohio, Karolína, Severní Karolína, Virginie, Západní Virginie, New Jersey). Obývá sušší bory, plantáže, chátrající obydlí, od stepí přes pole, parky, louky až po kamenité svahy, keře i lesy a to do nadmořské výšky cca 1850m n.m.. Prakticky se lze s druhem setkat v jakémkoli prostředí. Je to živočich s převážně noční aktivitou, která v jarním období přechází spíše na denní.

 

         Jak užovka červená vlastně vypadá?

          

         Zbarvení těla: á

 

Hlava je poměrně malá, na její horní části za očima je umístěna skvrna ve tvaru "V", hrotem směřujícím k čenichu. Zornice je kruhová, duhovka barevně splývá s barevným tónem jedince. Tlamka je vybavena drobnými zuby, jazyk je cihlově oranžový. Dolní pysk a část horního pod okem jsou bělavé či žlutavé s tmavými skvrnkami, tak, jako celá spodní část těla hada, která však může být i žlutavá až oranžová a kde se tmavé skvrny podstatně zvětšují a přecházejí do čtvercovitého tvaru. Hřbet je až po úplný konec ocasu posetý v jedné řadě červenými skvrnami, v tmavším odstínu než je samotný podklad hada. Tyto skvrny jsou ohraničené černě a podobají se rovněž nepravidelným čtvercům či šestiúhelníkům. Na bocích jsou skvrnky menší než na hřbetě, táhnou se také v jedné řadě po každé straně a jejich černé ohraničení místy chybí. Boční skvrny jsou zpravidla umístěny vždy pod mezerou mezi jednotlivými hřbetními skvrnami a mají nepravidelný, vzdáleně připomínající kulovitý tvar ve středu těla, zatímco v přední části těla a před ocasem se podobají spíše ležatým velmi úzkým obdélníkům. Spodek ocasu je od kloaky po špičku lemován dvěma úzkými podélnými pruhy černé barvy. Šupiny jsou hladké a lesklé. Zbarvení jedinců je velmi proměnlivé, většinou má však celkový červenavý nádech, odtud také český druhový název. Jsou ale známy např. šedé nebo poměrně časté albinotické formace (viz výše). U albínů je černá a červená barva kresby nahrazena bílou a proto celkový dojem při pohledu na hada nepůsobí tak kontrastně.

 

Šupiny: á

 

Kůže hadů je členěna do dvou funkčně i materiálně rozdílných celků. Za základ můžeme považovat základní – intersticiální kůži, v níž jsou pravidelně rozsety zesílené úseky kůže – šupiny. Šupiny jsou epidermálního (pokožkového) původu. Poskytují majiteli ochranu před vnějším prostředím, parazity, bránící se kořistí,…ale také pomáhají při pohybu. Každá šupina obsahuje pigment, který jí zabarvuje. Barevnost a členitost samotné kresby je různorodá a činí tak rozdíl mezi jednotlivými druhy či poddruhy. Může být jednobarevná, vícebarevná, s tečkami, skvrnkami, apod. Šupiny jsou navzájem spojeny pružnou kůží, která je patrná například při polykání větší kořisti. Na jednotlivých částech těla se nacházejí různé typy – každý typ slouží k jinému účelu:

§        Hlavové šupiny jsou široké a ploché. K hlavovým šupinám se počítají i rostrální neboli čenichové šupiny, šupiny okolo očí a šupiny lemující tlamu.

 

 

1) štítek temenní
2) štítek nadoční
3) štítek týlní
4) štítek záoční
5) štítek předčelní
6) štítek mezinosní
7) štítek čenichový
8) štítek předoční
9) štítek uzdičkový
10) štítek nosový
11) štítek retní horní
12) štítek retní dolní
* poslední štítek v dané řadě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

§        Hřbetní šupiny jsou situovány jak z názvu skupiny vyplývá - na hřbetu hada. Jsou uspořádány ve 27 – 29 řadách. To si také můžete ověřit. Stačí umět počítat. Lépe se to počítá na hadí svlečce ale máte-li hodného mazlíčka, spočítejte si to na něm :-) Jejich povrch je hladký.

 

 

§        Břišní šupiny jsou široké a hladké aby nebránily ohybu. Jsou uspořádány v jediné řadě. Štítků může být až 245.

 

 

 

§        Anální šupina poslední štítek je nazýván análním (jelikož za ním ústí kloaka), štítek je rozdělen ve dvě šupiny.

 

 

§        Subkaudální = podocasní šupiny jsou většinou párové ale není výjimkou šupina jednoduchá (má užovka má v subkaudální časti cca 15 jednoduchých šupin).

                                                     

                                                        

 

 

Anatomie hada:

 

Stavba těla: á

· Kostra a svaly: užovka červená patří mezi obratlovce, proto kostra tvoří stavební základ jejího štíhlého, svalnatého těla, které může dorůst délky až 180cm. Celá kosterní soustava vypadá na první pohled velmi složitě, ale opak je pravdou, srovnáme-li ji s kostrami jiných plazů – například ještěrů, krokodýlů,... Kostra užovky je tvořena lebkou, páteří a ni navazujícími žebry. Co stojí za zmínku je to, co dělá hady tak ohebnými. Páteř je totiž tvořena až ze 400 obratlů. Právě ohromný počet obratlových spojení (aniž by byla flexibilnější než lidská) umožňuje nespočet poloh páteře – těla a jeho pohybů. Žebra netvoří jen ochranu vnitřností, ale podílejí se také na pohybu. Na každé žebro se upínají mezižeberní svaly. Každý pár žeber je pomocí těchto svalů spojen s párem předcházejícím (bližší hlavě) a následujícím (bližší ocasu). Žebra jsou volná – nejsou spojena hrudní kostí – to jim umožňuje se roztáhnout, když had přijímá větší kořist.

· Lebka: je ve srovnání se zbytkem kostry hada složité seskupení kostí. Je uzpůsobená k polykání kořisti v celku, jelikož hadi nemohou potravu nijak kousat či trhat. Nemohou si ji rozdělit na menší kusy. Protože je mnohdy kořist větší než samotná tlama, musí mít hadi čelisti extrémně rozevíratelné. To jim umožňuje pružné (volné) uložení čelistí pomocí pohyblivých vazů, a tak se jednotlivé kosti horní a dolní čelisti mohou nezávisle na sobě pohybovat různými směry. Toto pomáhá hadovi při posunování kořisti do krku. Pouze předsune dolní čelist a zuby si potravu posune hlouběji. Polykání kořisti je velmi zajímavé a mě osobně velmi fascinuje, jak je možné, že to ten had vůbec dokáže.

· Zuby: jsou uloženy v zubních lůžkách (alveolech) a snadno se vylamují, jelikož nemají kořeny jako například naše zuby. To však hadům nevadí, protože jejich čelist má schopnost zuby po jejich vylomení nahrazovat. Nejčastěji se zuby vylomí při chycení kořisti a jejím následném polykání, kdy je pomocí zubů kořist posouvána dozadu do tlamy a následně pomocí svalů do žaludku.   V dolní čelisti jsou zuby uspořádány do jedné řady, zatímco v horní čelisti se tvoří ve dvou řadách – vnější a vnitřní. Některé druhy užovek mají v zadní části horní čelisti rýhované zuby, které jsou spojené s jedovou žlázou a proto mohou být nebezpečné, to se však netýká E. g. Užovka červená nemá jedové zuby. O přítomnosti zubů se můžete přesvědčit otevřením tlamy nebo například při krmení holátky. Když budete krmit svou malou užovku holátky, tak si můžete na holátkách všimnout (poté, co je užovka uškrtí a pustí) červených krvavých teček (kapek krve) jako následek proniknutí zubů do hladké holé kůže té bezbranné kořisti.

 

Orgánové soustavy: á

 

Had patří mezi obratlovce a tak se nijak zvlášť od jiných obratlovců neliší. Je vybaven stejnými orgány jako máme my, ale uložení je jiné díky protáhlému tvaru jeho těla. U některých orgánových soustav došlo k redukci, jiné soustavy naopak nejsou fylogeneticky – vývojově na takové úrovni jako u nás. 

 

 

· Dýchací soustava: dýchají přes ústní dutinu (přestože jsou nozdry spojeny s tlamou), dále přes průdušnici až do plic (podobně jako my). Téměř (kromě krajt a hroznýšů) všichni hadi mají pouze pravou plíci, která je v zadní části rozšířená, prodloužená v jakýsi zásobní vak vzduchu. Tím dělá levou plíci větší a výkonnější. Některým hadům nahrazuje levou plíci tzv. tracheální (průdušnicová) plíce, to však není případ naší užovky červené. Při polykání kořisti jsou hadi schopni vysunout pod úlovkem dýchací trubici a nadechnout se.

 

· Oběhová soustava: je velmi podobné jako systému většiny běžných obratlovců (bez rozvodu do končetin). Srdce hadů má pouze tři částí místo čtyř. Čtyři části má až srdce ptáků, kteří jsou vývojově na vyšší úrovni než plazi. Srdce hada má jen jednu komoru, která je přepažena neúplnou přepážkou. Neokysličená nebo chcete-li odkysličená krev přichází do pravé předsíně, odtud teče do pravé části komory. Právě na úrovni tohoto ústí pravé předsíně je přepážka neúplná, zde se neokysličená krev mísí s krví okysličenou. Krev z pravé části komory (krev s největším procentuálním zastoupením neokysličené krve) jde do plic, kde nastane její okysličení. Z plic krev proudí do levé předsíně, odtud pak do levé části komory. Zde se krev jak již bylo řečeno mísí s neokysličenou krví z pravé části komory. Z prostřední části komory vede levá aorta, která vede středně okysličenou krev do těla. Z levé části pak ústí pravá aorta, v které koluje nejvíce okysličená krev. Tato aorta vyživuje hlavu – mozek. Pravá a levá aorta se následně spojují do aorty břišní. Když budete své užovce podávat větší potravu, můžete při jejím polykání zpozorovat místo, kde je srdce procházející kořistí přitlačeno k břišní stěně, kde budete vidět tlukot hadího srdce. Cévní soustava také zajišťuje rozvod tepla. Hadi patří mezi poikilotermní živočichy - živočichy s minimální termoregulační schopností. Hadí metabolismus neumí vytvářet tolik tepla, které je pro tělo potřebné. Proto se hadi slunní. Získávají teplo od slunce, nahřívají se, aby byli schopni pohybu, schopni lovu. Při nižších teplotách hadi ztuhnou, jsou bezbranní.

 

· Trávicí soustava: trávení začíná hned u polykání kořisti, kde ústní žlázy začnou produkovat trávící sekret. Silné svalstvo pomůže hadovi potravu dopravit přes jícen do žaludku, což je taková rozšířená část střeva. Délka tenkého a tlustého střeva není velká, jelikož střevu není umožněno tvořit mnoho kliček. Tlusté střevo končí konečníkem a ústí do kloaky.

 

· Vylučovací soustava: ledviny jsou lalokovité, značně prodloužené a jsou uloženy v útrobách za sebou. Všechny zplodiny jsou zachyceny ledvinami a poté vyloučeny v podobě bílé, tuhé močoviny, která obsahuje jen velmi málo vody. Jelikož hadi nemají močový měchýř, je močovina z ledvin odváděna močovody do kloaky. Pokud nevíte, jak vypadá močovina, tak je to ta bílá, nažloutlá hmota v trusu ptáků – například holubů.

 

· Pohlavní soustava: Při páření hadů – užovek – dochází k vnitřnímu (internímu) oplození. Samice mají vaječníky vzájemně posunuté a jako většinu orgánů prodloužené. Samci mají protáhlá varlata a párový penis - hemipenis. Při oplození samice je v její kloace zasunut pouze jeden z nich. Hemipenis je opatřen rohovinou tvořenými „zpětnými háčky“, které samci - jeho penisu umožňují v samici setrvat co největší dobu. Dobu nutnou pro oplození. Hemipenis se z útrob zpod šupin vysouvá tak, že se obrátí naruby. Spermie putují do hemipenisu chámovodem, který se vlévá do močovodu, jenž ústí do kloaky. Spermie tak do kloaky samice nevnikají kanálkem v hemipenisu, ale rýhou v jeho povrchu. 

 

· Nervová soustava: je tvořena mozkem a míchou, která vyplňuje páteřní kanál. U hadů je nervový systém jednoduchý. Navíc se vyvinuly nervy jdoucí k Jacobsonovu orgánu. Ale o něm více o pár řádků níže.

 

Smyslové orgány: á

 

· Zrak: je vyvinut u hadů různě. Jestliže je had podzemní, dobrý zraknepotřebuje a je tudíž zakrnělý. Ostatní hadi mají zorničky vyvinuté a jsou tří typů: kruhové, vertikální, horizontální. Užovka červená má zorničku kruhovou. Tak jako většina hadů. Má-li had zorničku malou, je zpravidla nočním skrytým lovcem, lovícím ze zálohy. Má-li velkou kruhovou zorničku, vidí velmi dobře. Hadi nemrkají, odtud také asi vznikly pověry, že zaříkávači kober hypnotizují své kobry, které se na ně upřeně dívají bez mrknutí oka. Nemrkají z jednoho jediného důvodu. Nemohou, jejich oční víčka k sobě srostla a stala se průhlednými. Další odlišností hadího oka je zaostřování obrazu. Lidské oko zaostřuje obraz tím, že mění zakřivení čočky tak, aby obraz dopadal přesně na sítnici. Had obraz dopadající na sítnici koriguje ne zakřivením čočky, ale celým jejím posunem v ose oka. Sítnice obsahuje jak tyčinky tak čípky, proto jsou hadi schopni rozeznávat barvy.

 

· Čich: nozdry jsou vystlány čichovou sliznicí, která je prostřednictvím nervů spojena s čichovým lalokem mozku. To umožňuje hadovi cítit. Mimo toho má také had k dispozici ještě jeden orgán, který mu pomáhá cítit mnohem lépe - Jacobsonův orgán. Jacobsonův orgán je párový - je tvořen dvěma jamkami či váčky na patře tlamy. Do ní zasouvá rozeklaný jazyk. Ten kmitavými pohyby sbírá z ovzduší pachy a poté je v Jacobsonově orgánu vyhodnocuje a analyzuje. Tímto způsobem je schopen had určit typ kořist a to i v naprosté tmě.

 

· Sluch: hadi nemají vnější ucho a proto nemohou vnímat zvuky šířící se vzduchem. Mají pouze pozůstatek středního ucha, malý třmínek, který přenáší vibrace do vnitřního ucha. Jinak je had v podstatě hluchý a slyší velice špatně.

 

· Chuť: hadi mají chuť situovanou v ústní dutině, na jazyku a na patře.

 

 

 

 

ââââââââââââ TERÁRIUM áááááááááááá

 

Terárium jako slovo vzniklo z latinského slova „terra“, jenž označuje zemi.

 

Terária můžeme podle tvaru rozdělit na tři typy: á

· Prvním typem je terárium, u kterého převažuje výška. To také bývá často nazýváno jako terárium skříňové. Toto terárium je vhodné pro hady šplhající v korunách stromů – např. pro užovku stromovou.

· Druhým typem je terárium, u něhož převažuje velká plocha dna terária. Tato terária jsou v hodná pro hady, kteří se rádi zahrabávají a kteří nemají v oblibě šplhání ve větvích.

· Třetím druhem terária je zlatá střední cesta, terárium ne moc vysoké ani ne moc široké. A právě toto terárium bychom měli zvolit pro našeho nového chovance – užovku červenou.

 

Dělit je můžeme ale také dle biotopu: á

 

· Pouštní terárium:

Teplota přes den 40 - 45°C, teplota přes noc 15°C, v zimě i nižší, rosíme jednou týdně.

· Tropické vlhké terárium:

Teplota přes den 30 - 35°C, teplota přes noc 25°C, rosíme několikrát denně.

· Tropické suché terárium:

Teplota přes den 30 - 35°C, teplota přes noc 20°C, rosíme jednou denně.

· Subtropické vlhké terárium: 

Teplota přes letní den 30°C, teplota přes letní noc 25°C, teplota přes zimní den 25°C, teplota přes zimní noc 20°C, rosíme několikrát denně.

· Subtropické suché terárium:

Teplota přes letní den 30°C, teplota přes letní noc 25°C, teplota přes zimní den 25°C, teplota přes zimní noc 20°C, rosíme jednou denně.

· Terárium mírného pásma:

Teplota přes den 27°C, teplota přes noc 20°C, rosíme jednou denně.

· Akvaterárium:

Můžeme považovat za podskupinu terárií tropického, subtropického a mírného pásu. V teráriu se nachází větší vodní plocha (vodní nádrž).

 

Dalším dělením je dělení dle vybavení: á

 

· Terárium přírodní – s kompletním vybavením pro daný biotop.

· Terárium hygienické – karanténní – je terárium, které není klasicky vybaveno, nedíváme se na jeho estetický vjem ale na vjem funkční. Toto terárium se používá jako karanténní ubikace  pro nemocné hady nebo pro hady nové, které chceme k stávajícím hadům přidat. V nádrži lze lépe pozorovat hada –   jeho chování, krmení,... Dobře se v něm udržuje čistota, kdyby byl had nemocen a měl například parazity, můžeme je za dobu pobytu v karanténě odhalit a odstranit, kdybychom ho do karantény nedali, tak by nám mohl nakazit nejen naše ostatní chovance, ale také by mohl „zamořit“ okolí našeho „přírodního“ terária. Za substrát používáme novinový papír, jenž se po znečištění vyhodí a nahradí čistým. Vodu dáme do normální misky a jako úkryt použijeme například papírovou krabici, do níž vřízneme či vystřihneme otvor, nebo nějaký jiný vhodný objekt, který vyrobíme a lze ho posléze postrádat.

        

Otázkou je, kde takové terárium sehnat. Nabízejí se nám různé možnosti:

 

1) Koupit nebo 2) se poohlédnout v rodině či Vašem okolí po šikovného človíčkovi, který by byl schopen nám terárko udělat.

 

1) Koupě: á

Pokud se dáte první cestou, cestou snadnější, rychlejší, ale pravděpodobně dražší, tak není nic jednoduššího než zajít do nejbližšího zverimexu, kde buď mají dostatečný výběr a mohou Vám hned nabídnout terárium Vašich představ, nebo se Vás zeptají, jaké máte představy a oni Vám je jako prostředník pomůžou realizovat.

 

První otázku, kterou byste měli řešit, je velikost terária. Pro malého hada stačí malé terárium. Já, jelikož jsem svého Taa dostal darem, tak jsem ho dostal samozřejmě v teráriu, které mělo rozměry 50cm x 25cm x 30cm (šířka x hloubka x výška). A myslím si že je to rozměrově dostatečné pro malého hada měřícího do 30cm. Není nutné investovat hned velké peníze do super moderního a velkého terária, už z hlediska finančního (to malé také nebude levné) a z důvodu toho, že se teraristika nemusí stát Vaším koníčkem až nakonec zjistíte, že to nebyl zrovna ten nejlepší nápad si hada pořizovat a budete pro něj a jeho obydlí hledat vhodného kupce. Bude-li kupcem třeba také jako Vy nezkušený člověk, tak narozdíl od Vás nebude chtít zaplatit takové sumy peněz za terárium a pokud bude kupcem už chovatel, tak ten už svá terária má a pochybuji že bude kupovat další, i když vše je možné ;-) Pokud už Vám užovka vyrostla, tak byste jí měli pořídit nový, větší životní prostor. Jak veliké by mělo být terárium pro dospělou užovku měřící až třeba 180cm? Gigantické být určitě nemusí, ale nemusí být ani malé, v kterém byste ho mohli rovnou nechat „mučit“. Člověka, který tvrdí, že pro chovný PÁR stačí terárium o rozměrech 50cm x 50cm x 50cm bych pověsil s prominutím za něco do průvanu, poté bych ho donutil žít v přepravní bedně o velikosti jednoho kubického metru, aby viděl, jaké to je žít ve stísněných podmínkách. Jak na to přišel? On se těch užovek ptal??? Nebuďte takoví sobci a dopřejte té užovce trochu prostoru, žije chudák v zajetí, tak ať je to aspoň příjemné zajetí! ;-)

 

Druhou otázkou je větrání terária. I had potřebuje čerstvý vzduch. A tak je i tato otázka důležitá. Jsou různé principy větrání terária. Mé první (darované) mělo větrání umístěné v horní ploše terária. Větrací plocha je tvořena většinou dírkovaným plechem. Takové větrání je dobré, jelikož teplý vzduch stoupá vzhůru a odchází pryč z terária. Ale má i svou chybičku. Kudy se dostane do terária čerství vzduch? Bohužel musí tím samým otvorem proti proudu vzduchu teplého.

 

Chci Vám tady uvést základní typy systému větrání terárií: á

 

A) Je dle mého názoru dobrý typ větrání, jelikož vzduch cirkuluje přes celé terárium. Bohužel terárií, která by měla tento typ větrání jsem ve zverimexech mnoho neviděl, neřkuli žádná.

B) Je systém, který nechává proudit chladnější vzduch níže situovanou větrací plochou a ohřátý je odváděn větrací plochou umístěnou ve stejné straně , která je ve styku se stranou horní. Cirkulace vzduchu není už tak dokonalá, ale pořád lepší nějaká než žádná.

C) Třetím typem je větrání, jenž nechává chladný vzduch vnikat do terária boční dolní lištou a teplý vzduch je odváděn větrací lištou umístěnou v horní stěně, tak jak ukazuje obrázek C. Při výrobě mého terária jsem volil právě tento druh větrání s tím rozdílem, že boční větrací plochy mám dvě – na každé straně jednu.

  

        

Velmi častým větráním u terárií je větrání umístěné v dolní části terária většinou na úrovní dolních okrajů dvířek. Toto větrání je dle mého názoru špatné. Teplý vzduch nemá možnost „úniku“ z terária a v teráriu se vzduch mění minimálně. Tento typ jsem také namaloval, jelikož se špatně slovně popisuje :-)

 

         Další věcí je typ otevírání terária. Tato otázka se spíše týká podomácku dělaných terárií, jelikož převážná většina terárií ve zverimexech mají dvířka posuvná. Skla jsou zasazena do dvou kolejniček. Horní kolejničky jsou hlubší, aby byla možnost skla vysadit a mít tak například prostor pro jeho úklid. Jinak můžete mít dvířka „pantová“, to už záleží na vkusu. Já jsem zvolil dvířka posuvná. Kolejničky jsem koupil ve zverimexu. Na to navazující je problém bezpečnosti. Hadi jsou chytří a budou se snažit ze svého terária uniknout, proto je nutné dvířka zabezpečit. Já jsem chtěl nejdříve použít takovou malou petlici (viz. obrázek), kterou jsem chtěl silikonem přilepit na sklo, ale nakonec jsem zvolil zámek na knihovny, byl praktičtější (nemusel se napevno lepit na sklo), sice trochu dražší (200kč) ale hezčí. Pokud si budete pořizovat zámek na knihovny, tak pamatujte na velikost přesahu skel, aby nebyl moc veliký.

 

Cenová otázka je pro většinu lidí také směrodatná v koupi terária. I já jsem se byl ptát, kolik bych zaplatil za terárium o rozměrech 100 x 60 x 70 ( šířka x hloubka x výška). Jelikož paní prodavačka takové terárium v obchodě neměla, nabídla se mi, že mi ho nechají udělat. Aby mi mohla říct cenu, musela si vzít kalkulačku a spočítat objem požadovaného terária, který pak vynásobila nějakou „konstantou“, která určovala, kolik stojí výroba jednoho litru terária. Cena byla šokující. Pokud mě paměť neklame, tak cca 5000kč!!! Poznámka, že práce je precizní, řezání a broušení je prováděno laserem, skla jsou lepená výborným silikonem, takže jsou 100% těsná a jiná fakta však nemohla onu cifru zatlačit do pozadí.

 

2) Podomácku vyrobené terárium: á

 

Pokud se rozhodnete vyrobit si doma terárium dle svých představ, tak musíte samozřejmě brát v úvahu ty samé aspekty uváděné pro koupi terária. Jinak z takto vyrobeného terária můžete vytvořit akvaterárium. Myslete však na to, že voda se musí často měnit, nádrž čistit a to vše není lehká záležitost – hlavně otázka odvádění vody z nádrže. Napuštění už tak problematické není.

Návod jak terárium vytvořit Vám nedám :-) Vše záleží na Vás.

I já jsem se rozhodl, že si terárium postavím sám. Dříve jsem choval osmáky degu, a tak mi po nich zbyla prázdná klec, která měla kovovou kostru a kterou mi vyrobil hodný a šikovný děda. Tak jsem si řekl, proč bych ji nepředělal na terárium? Původní „hnědá základna“ už předtím vysklená byla. Ostatní části (dříve klece nyní terária) byly vyplněny pletivem. Pletivo jsem vytloukl. Otevírání bylo u klece pantového typu umístěné na horní přední hraně, a tak jsem věděl, že není moc praktické, jelikož pro otevření člověk musí mít prostor, otevřená dvířka byla jednoho kusu, takže se nadala otevřít jen jedna potřebná polovina a také se musela pokládat na horní plochu, kde člověk chce třeba něco mít. To byl asi jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl mít dvířka v kolejnici. Problém byl, kde kolejničky sehnat, v jednom zverimexu jsem nepochodil, ale ve druhém jsem uspěl. Naštěstí tam měli od výrobce, který k nim terária dodává, pár náhradních lišt. Dvě jsem koupil, jednu s nízkou a jednu s hlubokou kolejnicí. Bylo potřeba dovařit dvě kovové lišty na horní stranu, ke kterým jsem posléze přilepil silikonem pletivo. Bohužel má však moc velké oka (lepší je mít opravdu plech děrovaný 1mm dírkami), a tak bylo větrání až moc velkého kalibru, tak jsem musel jeden boční průduch zalepit lepící páskou. Druhý boční průchod je zachován, přes horní větrací plochu je přehozen hadr, aby se zmírnil odvod teplého vzduchu proto, abych nemusel v teráriu neustále topit. Ostatní plochy (až na zadní a přední) jsem zasklil za použití průhledného silikonu. No, zasklil. Na tomto pracoval můj taťka s mamkou :-) Na zadní plochu jsem přilepil umělohmotnou desku, na kterou se oboustranně lepící páskou nalepila akvaristická tapeta. Přední plochu pak tvoří dvě posuvná dvířka, která mají 5cm přesah a jsou zabezpečena zámkem na knihovny.

 

Vybavení terária: á

 

Terárium musíme také vybavit tak, aby tam byl náš hadík šťastný. Cílem je v teráriu vytvořit prostředí – biotop, v kterém užovka normálně ve volné přírodě žije. Užovka červená je druh, který obývá různé druhy biotopů. Já jsem se rozhodl pro vytvoření biotopu mírného pásu, které není tak náročné na zřízení a udržování podmínek pro mírný pás. Za vybavení považujeme: substrát, nádrž či misku s vodou, tepelný a světlený zdroj, teploměr, vlhkoměr, popřípadě rostliny a nesmíme zapomenout na nemálo důležitý úkryt.

 

Substrát: á

Za substrát považujeme materiál, který pokrývá dno terária. Volíme ho podle druhu hada, podle jeho přirozeného biotopu.

· novinový papír – není příliš estetický, ale jeho velikou výhodou je jeho levnost, dostupnost a rychlé nahrazení po zašpinění; jak bylo zmíněno u karanténní nádrže, právě v ní je novinový papír vhodným substrátem.

· hobliny – nepleťte si je s pilinami, které jsou jako substrát s částicemi dřeveného prachu nevhodné! Jako podklad se hodí pro velké hady (což se naší užovky netýká:-) nebo spíše na chov drobných savců, jako jsou např. myši. Dobře sají vlhkost a tím zaručují suché prostředí.

· bentonit – je substrát tvořený granulkami jílovité hmoty neobsahující prachové částice. Bentonit skvěle saje vlhkost, a tak ho ocení ti, jejichž hadík má například průjem. Vhodný je pro větší suchá terária.

· písek – je vhodný spíše pro pouštní hady, kteří se do něho zahrabávají. Musí být bez prachové složky! Pro Elaphe gutatta není moc vhodný, jemná zrnka se mohou dostat pod šupiny!

· štěrk – je možno zakoupit v různé „zrnitosti“. Jako substrát ho používám na jedné polovině terária. Zrnitost má cca 4mm. Lze ho koupit ve zverimexech jako akvaristický štěrk. Opět ho zbavíme prachové složky například tím, že štěrk vysypeme do kýble a proplachujeme ho vodou. V mém teráriu zaujímá zhruba plochu 20dm2 o vrstvě cca 0,5-1cm. V něm je umístěna nádoba s vodou.

· rašelina, mulčovací kůra – používáme ji tehdy, chceme-li mít v teráriu trochu vlhko. To rašelina dobře zadržuje a pokud je čistá, tak ani neplesniví ani nehnije.

· lignocel = kokosová kůra –  je druhým substrátem, který používám na druhé polovině terária. Má vlastnosti jako rašelina. Cena lignocelu se pohybuje okolo 50kč, je prodáván v suché formě a lisován do „cihel“. Před tím, než ho dáme do terária musí projít nabobtnáním – nasáknutím vodou. Já mám lignocel v teráriu na ploše zhruba 35dm2 a když rozmočím celou cihlu lignocelu, tak mi substrát dosahuje hloubky (výšky) cca 3-4 cm. Had v něm tráví docela dost času. Po tom, co se ze substrátu teplem odpaří voda, výška substrátu klesá. Není nic jednoduššího než vzít pet láhev a přímo do terária vylít i třeba ty dva litry. K znovu nasáknutí můžeme lignocelu pomoct rukama, hnětením či vymačkáváním nasáklé vody, která se vsákne do dosud suchého substrátu. Na vlhkost hlavně dbáme před svlékáním kůže.

 

Nádrž či miska s vodou: á

I had se potřebuje sem tam napít, sem tam má i chuť se vykoupat, svlažit se. Navíc hadi také velmi rádi do vody kálejí.

· Pod pojmem nádrž si představuji větší vodní plochu, třeba hlubší než 2cm jako v misce. Nádrž se bude asi více týkat těch, kteří se rozhodli pro akvaterárium, v němž je nádrž napevno zabudovaná. Je sice pěkné, že dopřejete své užovce opravdovou koupel a ne „brouzdálko“ v misce pod květináč, ale má to své nevýhody. Jak nádrž napouštět a jak taky vypouštět? Voda se musí měnit!!! A vzhledem k tomu, že do vody hadi rádi kálejí, musíte občas nádrž umýt. To jsou komplikace, které někdy od akvaterária chovatele odstraší. Můj kamarád se rozhodl, mít takové akvaterárium, že v něm bude mít nádrž, která bude zapuštěna pod rovinu, ale zároveň bude vyjímatelná a bude se moct v klidu umýt. Vodu měníme alespoň jednou týdně. I když v teráriu budeme mít nádrž, miska s vždy čistou vodou je více než vhodná.

· Misku můžete mít buď umělohmotnou nebo keramickou nebo jsou misky třeba i z pískovce. Miska musí být na takovém místě, abyste ji mohli kdykoli v klidu vyndat, vyčistit, dát do ni čistou vodu a přitom nemuseli nijak hada rušit. I v tomto případě jako u nádrže platí, že voda se musí měnit. Jak často? Každý den či obden, ale když pojedete na týden na dovolenou, tak se svět nezboří, když se voda měnit nebude. Jen ji musí být dostatek, aby se teplem, které je v teráriu, neodpařila a had pak neměl co pít. Miska musí být také dobře upevněna na rovném povrchu a to hlavně z bezpečnostních důvodů. Já osobně mám bílou umělohmotnou misku o průměru 30cm. Je lehká, dobře omyvatelná, pokud je v ní voda, tak je i dobře stabilní - nepřevrhnutelná. Bílá barva je dobrá v tom, že rychle zjistím zda jsou ve vodě nějaké nečistoty (např. výkaly). Miska je mezi bílým štěrkem, takže není jako pěst na oko. Velikostně volíme takovou misku, aby se do ní mohla užovka v klidu stočit a celá se tam vlezla.

 

Tepelný a světlený zdroj: á

 

Teplo, ale také vlhkost v teráriu jsou dva parametry, které asi nejvíce zařazují naše terárium podle prostředí v něm zřízeném do různého biotopu. Užovky (hadi obecně) patří mezi poikilotermní (studenokrevné) živočichy, tedy mezi živočichy s proměnlivou teplotou těla, s minimální termoregulační schopností. Proto hadi, chtějí-li se zahřát, tak musejí najít zdroj tepla, kterým bývá v přírodě nejčastěji slunce a od něj např. ohřáté kameny. I my proto musíme užovce takovýto zdroj tepla v teráriu zařídit. Slunce nám nahradí žárovka, sluncem ohřátý kámen nahradíme topným kamenem. Toto platí ale i obráceně, chtějí-li se hadi ochladit, přesunou se na chladnější místo. I to se jim musíme pokusit nabídnout. Proto musí být v teráriu na různých místech různé teploty spadající do teplot daného biotopu. Správná teplota těla hada je velmi důležitá. Má-li had špatnou teplotu, kterou nemůže změnit, jelikož v okolí není místo s optimální teplotou, pak je stresovaný, nemusí přijímat potravu, pokud ji příjme, špatně ji stráví nebo ji dokonce vyvrhne, nebo může následně kvůli nepříznivým podmínkám zahynout.  

¨ Teplotu á sledujeme pomocí teploměrů. Těch je více druhů a záleží opět jen na Vás, který zvolíte. Klasický rtuťový bych z bezpečnostních důvodů nepoužíval, teploměry jsou v gumové objímce zakončené přísavkou. Nikdy nevíte, co se může stát a had nějakou náhodou může teploměr rozbít a věřte mi, rozlitá rtuť v teráriu není asi to, co byste chtěli. Dalším typem je teploměr se spirální pružinou, která je napojena na ručičku ukazující momentální teplotu. Třetím typem je teploměr, který funguje na bázi tekutých krystalů. Teploměr je rozdělen do zón, z nichž je každá opatřena jiným typem krystalů – každý typ se zbarví při jiné teplotě okolí. Teploměr je tenký, dá se nalepit na sklo. Sám ho používám a jsem s ním spokojen. Jen musím dodat, že jsou zabarvené například  třeba zóny 26-28°C. Každá zóna má jinou barvu. Platí teplota uprostřed zbarvené plochy – tedy že je 27°C. V teráriu je lepší mít více teploměrů na více místech.

¨ Vlhkost  á v teráriu udržujeme rosením. Vysoká vlhkost v teráriu není stálou podmínkou, jen v období, kdy se má naše užovka svlékat, tak o dostatečnou vlhkost dbáme. Jak zvlhčit terarijní vzduch? Rosením. K tomu použijte nějakou střičku, nejlépe nově zakoupenou, jelikož umělohmotná střička od nějakého chemického prostředku má ve své stěně zažranou chemikálii a voda od chemického prostředku načichne. Rosíme 1x denně. Osobně rosím rostliny, které v teráriu mám a tím pádem vlhčím i vzduch. Dále se voda vypařuje z vlhkého substrátu (lignocel), pokud takový používáte. Po pár dnech úplně vyschne a vy ho musíte znovu navlhčit. Prostě do něj nalijte vodu a nasáknutí pomožte promícháním substrátu rukou. Jinak voda z vodovodu obsahující chlór by měla být odstátá, aby chlór vyprchal. Dalším zdrojem vodní páry je miska s vodou nebo vodní nádrž. Do terária můžete umístit hygrometr = vlhkoměr.

· Žárovka á je v teráriích asi nejčastějším typem světelného a tepelného zdroje. K výrobě takovéhoto zdroje potřebujeme klasický hliněný květináč za pár korun (cca 15kč), objímku na žárovku, kabel s koncovkou. Věřte mi, ale klasický hliněný květináč je dobrý. Můj spolužák, který se rozhodl si také pořídit hada, si nechal poradit od prodejce ve zverimexu, který mu říkal, že normální hliněné květináče často praskají, že jsou nekvalitní a zároveň mu nabídl ke koupi speciální „květináč“ za 150kč!!! Tak se prosím Vás nenechte okrádat a pořiďte si klasiku ;-)  Myslím, že vytvoření konečného díla není tak složité. Osobně se považuji za anti-elektrikáře a taky jsem to zvládl, ale pokud jste mladiství, tak si ten zdroj nechte raději zapojit např. od taťky, strejdy či souseda. Musím se „pochlubit“ že když jsem do terárka nainstaloval tu žárovku a zapojil ji do elektriky, tak jsem zjistil, že jsem asi špatně utáhl dráty v objímce, a tak jsem to musel opravovat. NIKDY nemějte věci pod proudem, jinak Vás to pěkně kopne jako mě :-) Vytápění terária žárovkou je podle některých chovatelů vhodné, podle jiných nevhodné. Ti druzí doporučují pro vyhřívání terária topné kabely či dečky. Já se přikláním k první variantě, jelikož si myslím, že těžko vytopím čtyřsetlitrové terárium kabely v podlaze. V knihách se můžete dočíst, že máte žárovku umístit tak, aby se oni had nespálil – mimo jeho dosah (to by mne zajímalo kam, když můj had má 170cm a terárium mám o rozměrech 100x60x70). Já si myslím, že hadi nejsou blbí. Pokud se jednou spálí, zapamatuje si to a už vícekrát k žárovce nepoleze.

è Jakou zvolit žárovku? Na výběr máme ze dvou druhů. Buď klasickou žárovku nebo žárovku úspornou.

< K úsporné žárovce Vám toho moc nesdělím, jelikož s ní nemám žádné zkušenosti. Vím, že jelikož je úsporná, nebude Vám žrát tolik elektřiny jako žárovka normální, ale její výhřevnost zase není taková.

< Já mám v teráriu 2 klasické žárovky. Proč dvě? Přes den v teráriu udržuji teplotu okolo 28°C, ale v noci, kdy v pokoji (v němž větrám) klesá teplota, by klesala teplota i v teráriu a to daleko pod 20°C. První žárovka je klasická „bílá“, ale navíc bodová. Jelikož mé terárium má objem cca 400 litrů, zvolil jsem 60 Wattovou. Žárovka je napojena na termostat. Bodová je proto, aby většina světla dopadala do jednoho místa, kde bude vyšší teplota a kde se může had vyhřívat. Druhá žárovka je také klasická, ale jelikož je určena jen k dovyhřívání terária přes noc, není bodová. Navíc má buď modrou nebo červenou barvu. Pokud se v duchu ptáte, proč je žárovka barevná, tak jen proto aby mě při nočním rozsvícení nevzbudilo ostré bílé světlo ;-) Jinak wattáž je 40W. I tato žárovka je napojena na termostat.

è Jak udržet v teráriu požadovanou teplotu? Když jsem užovku dostal, tak v teráriu nebyl žádný zdroj tepla. Tak jsem tedy vzal stolní lampičku, dal jí k teráriu a světlo nasměroval ke sklu. Zchladlá užovka se ihned ke sklu připlazila a začala se hřát. Po chvíli se ale v teráriu udělalo moc velké teplo, a tak jsem světlo vypnul a pak ho opět zapnul, až když teplota zase klesla. Tak pořád do kola. Z toho plyne - pozor - malá terária se snadno přetopí! Pořídil jsem si proto spínací hodiny (cca250kč), které jsem zapojil mezi zdroj (síť elektrického proudu) a žárovku. Na nich jsem náhodně určil, že do žárovky (kterou jsem už do terária nainstaloval) půjde proud čtvrt hodiny, poté bude na další čtvrt hodiny vypnutá a to celé se bude stále přes den opakovat. Pozorováním teploty v teráriu jsem nakonec spínací hodiny zkorigoval tak, že ve finále pouštěly do žárovky proud jen prvních 15minut v každé hodině. Problém byl téměř vyřešen, i když se objevil další. Po té, co jsem začal jezdit přes týden do školy do Brna, tak se v pokoji netopilo, což ovlivňovalo mnou navrhnutý režim, který byl vhodný jen pro pokoj, v kterém se topilo. Třetí a poslední a také zároveň nejvychytanější krok v udržování správné teploty v teráriu byl termostat. Sehnat však správný termostat není tak lehké. Potřebujeme totiž termostat s odděleným čidlem, jelikož klasické pokojové termostaty mají čidlo zabudované uvnitř, nejsou vhodné do terária, kde je relativně vysoká vzdušná vlhkost, a tak u nich může dojít ke zkratu. Když jsem se byl ptát ve specializovaném elektru, že potřebuji termostat do terária, koukali na mě trochu s údivem. V sortimentu nabízeného zboží ho neměli, ale nakonec mi nabídli, že by mi ho mohli speciálně objednat. Byl by digitální a stál by cca 1000kč. Řekl jsem: „Ne děkuji.“ Hledal jsem tedy na internetu. Na webových stránkách pána, od něhož jsem si koupil topný kámen, jsem vyhledal jednoduchý termostat za cenu 250kč. To pro mne byla přijatelnější cena a se záměrem regulovat teplou i přes noc, jsem si objednal rovnou dva. Výrobek je to polský, designově nic moc, ale důležité je, že funguje :-)

è Jak jsem vyřešil zapojení termostatů a spínacích hodin? Do sítě jsou zapojeny jako první spínací hodiny. První spínací hodiny jsou nastaveny tak, aby pouštěly proud do prvního termostatu v době od 8 hodin ráno do 8 hodiny večer. První termostat má čidlo nastaveno na 28°C. Klesne-li teplota v teráriu na 26-27°C, termostat pustí proud do bodové bílé žárovky, která je na něj napojena. Žárovka začne svítit, až čidlo zaznamená nárůst teploty na 28-29°C, odpojí opět žárovku od sítě a ta zhasne. Druhé spínací hodiny propojují druhý termostat se sítí v době od osmé večerní do osmé ranní. Čidlo druhého termostatu je nastaveno na 20°C a pracuje stejně jako první termostat. Na tento termostat je napojena modrá nebo červená žárovka. Čidla jsou umístěna do míst pod žárovkami.

· Topný kámen á je další prvek vhodný jako zdroj tepla do terária. Někteří autoři říkají, že je vhodnější spíše pro ještěry a želvy, ale já si myslím, že tomu tak není. Topný kámen mám. Plošně dosahuje velikosti A5, je to napodobenina pískovce. Kámen má příkon 40 Wattů, a tak jeho výhřevnost není natolik velká, aby se had o kámen spálil, jak někteří autoři píší. Zakoupil jsem ho přes internet od jednoho pána z Ostravy. Cena byla něco okolo 225kč. Topný kámen je nepřetržitě v síti, stále je teplý a tak se na něm had může kdykoli vyhřát. Můj kámen tvoří dno jednoho z úkrytů, a tak pokud se chce můj Tao zahřát, dá přednost topnému kameni v soukromí, než aby se vyplazil na povrch kmene, kam svítí bodová žárovka a vyhříval se tam.

· Topné kabely, desky a dečky á by se měly umístit pod dno terária. Desky mohou mít více zón s různými teplotami. Umístíme-li jednu do podlahy terária, had si poté může vybrat jemu vyhovující teplotu. Bohužel s těmito věcmi nemám zkušenost. A tak pokud ji máte třeba Vy, tak mi o tom napište.

· Zářivka á je spíše zdrojem světelným než zdrojem tepelným. Mimo viditelného spektra záření má také složku "neviditelnou" a to složku UV = ultrafialové záření. UV záření můžeme dle jeho vlnových délek rozdělit na tři skupiny.

è UV-C (50 - 260 nm) - je silné ionizující UV záření, které je nevhodné pro ozařování zvířat. V praxi se jeho účinků využívá pro sterilizaci chirurgických nástrojů.

è UV-B (260 - 320 nm) - je záření mající vliv na metabolismus zvířat.

è UV-A (320 - 400 nm) - záření, které má vliv na zbarvení těla, respektive šupin.

Proč se bavíme o vlnových délkách daných záření? Každé záření má, jak je výše psáno, jiný charakter. Díky slunečnímu záření (obsahující také UV - proti němuž se chráníme opalovacími krémy) si naše kůže vytváří pigment - přirozenou ochranu proti UV záření - tím opalovacím prvkem je UV-A. Jiná kategorie (UV-B) má mnohem větší vliv na naše tělo. To že bychom nebyli opálení by snad většina z nás nějak přežila, ale mít například rachitidu neboli křivici, to by se každému asi moc nelíbilo. A právě UV-B je záření, které se podílí na tvorbě vitaminu D (na obrázku vitamín D3), který vzniká v epidermis (pokožce) fotolytickou reakcí (s vlnovou délkou 290 - 320 nm) z 7-dehydrocholesterolu. Vit.D se poté různými chemickými reakcemi v játrech a ledvinách přeměňuje na D-hormon, který má vliv na hospodaření s vápníkem a fosforem. Špatné hospodaření vede k deformacím páteře, hrudníku, lebky, dlouhých kostí,... A proto nejlépe zde platí přísloví: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař! Člověk není závislý na vit.D, může ho přijímat v potravě. Je-li ho ale i tam nedostatek, máme problém. Hadi nejsou tolik citlivý na nedostatek vit.D jako ostatní plazi, přesto jim ale můžeme dopřát osvětlení zářivkou s vlnovým spektrem obsahujícím UV o vlnové délce těch 290 - 320 nm podporujícím vznik vit.D. Zářivku umístíme do terária, byla-li by mimo terárium, nesmíme dát záření do cesty sklo, které UV nepropouští! 

Jaké typy doporučit? Nevím, problematika zářivek je pro mě španělská vesnice, a proto se musíte ptát specialistů. Snad jen co jsem četl - Biolux Osram, DZS, Reptistar, Aquastar a jiné. Více Vám snad řeknou v obchodech se zářivkami či zverimexech.

 

Rostliny v teráriu: á

 

Na pěstování rostlin v teráriu jsou různé názory. Jedni říkají, že ano, jiní, že ne. Podle mě záleží jen a jen na Vás. Jak bylo výše řečeno, snažíme se prostor terária přiblížit co nejvíce přirozenému prostředí pro naši užovku. Biotop mírného pásu a různorodost míst, která jsou e.g. okupována, jsou natolik rozmanitá, že máme velkou možnost výběru prostředí, aniž bychom "vybočovali" z biotopu mírného pásma. Součástí biotopu jsou bezesporu i rostliny. Užovka obývá stepi, pole, parky, louky, kde je plno rostlin různých druhů. Obývá ale také kamenité svahy, stará opuštěná obydlí,... kde toho na druhou stranu asi moc neporoste. Hadi, a to se týká samozřejmě i užovek, se naučili s rostlinami žít, a to je poznat i na jejich zbarveních. Využívají rostliny a barvu svého těla k maskování. Jedni žijí v korunách stromů, druzí si žijí na zemi. Jedni mají barvu těla podobnou zelenému listí, barvě kmenu, druzí spadanému listí, písku, kamení.

Rostliny nám designově pomohou doladit terárium opravdu k téměř přirozenému prostředí. Z jejich listů se uvolňuje vodní pára, a tak se podílejí na udržování vlhkosti v teráriu. Na druhou stranu se o ně musí více starat, musí mít dostatek slunečního světla, často je hadi, kteří se po nich plazí, zničí - zlomí listy, stonky. Kam a jak rostliny umístit? Zasadíme-li je přímo do substrátu, hadi kteří se jím rádi prohrabávají, je podryjí,... tomu můžeme zabránit, když květiny dáme do květináče. Ale v přirozeném prostředí asi moc často neuvidíme rostliny v květináčích, tak se snažíme květináč co nejvíce zamaskovat například kameny, větší vrstvou substrátu, kůrou,... Nebo abychom se tomuto vyhnuli, umístíme rostlinu tak, aby na ni had nedosáhl, nemohl se po ní plazit, zatímco listy rostliny budou například viset dolů po stěně terária.

Nezapomínejme, že dnešní moderní doba nám nabízí koupi umělých květin, které jsou velice podobné rostlinám živým. Nezničí se, neuschnou, lze je jednoduše vyjmout a umýt.

Při výběru rostliny se zastavíme u toho, zda se do našeho terária budou hodit, zda snášejí tu a tu tepotu, takovou vlhkost,... Vybírejte takové, které lze snadno pěstovat, které s velkou pravděpodobností přežijí, když se po nich sem tam had bude plazit - například sukulenty - rostliny, které mají tuhé listy nebo stonek, v nichž schraňují vodu. Nevhodné jsou rostliny typu kaktus, které mohou svými trny hada poranit. Rostliny nesmí být jedovaté!!!

· rašeliník - slouží v teráriu k udržení vlhkosti

· Aglaonemy - dorůstají až metrových velikostí, a proto jsou vhodné jen do velkých, prostorných terárií

· Nidulárie - vhodná do světlých, prostornějších terárií

· Cindapsus - velmi vhodná do terárií, pne se, dobře snáší stín

· Kryptanty - vhodné pro sušší terária

· Sansevierie = "tchýnin jazyk" - vhodné do polosuchých terárií

· Epifity - hydrofyty - tilandsiemie - tyto rostliny (tilandsia concolor, tilandsia juncea) jsem si nedávno pořídil já, zatím jsem s nimi spokojen, jelikož nehynou :-) jsou umístěny na kmenu stromu, který je součástí dekorace, po které se může had plazit, ale jsou umístěny tam, kde se neplazí a proto jsou chráněny od poškození. Připevněny jsou silikonem, rosím je jednou denně.

 

Úkryt: á

 

Ač by se mohlo zdát, že otázka úkrytu je nepodstatná, opak je pravdou. Úkryt je pro užovku velice důležitý. Jsou hadi, kteří úkryt nepotřebují, v klidu se rozvalí v teráriu, kde je napadne, ale užovka mezi takové hady nepatří. Úkryt musí být dostatečně veliký, aby se tam had bez problému vešel a schoval. Musí být však mobilní, tím myslím to, že když Vy budete potřebovat hada z terária vyndat, tak nebudete čekat, až se uráčí a vyleze. Ještě důležitější je to v problematice úklidu terária. Pokud by se had v úkrytu vykálel, musí se výkaly rychle a bezproblémově a precizně uklidit.

Ve fantazii Vám meze nekladu, a tak si můžete pro svého hadíka vymyslet jakýkoli úkryt splňující výše psané podmínky. Ať je to stará keramická nádoba, dutý kmen stromu,... je také dobré do úkrytu vidět, abyste si byli jistí že tam je. Ne aby nastala situace, že se rozhlídnete po teráriu, užovku neuvidíte a tak si řeknete: "Hmmm, asi je v úkrytu.", zatímco se Vám užovka bude producírovat někde po bytě, jelikož Vám utekla malou škvírou mezi dvířky, která jste špatně zavřeli a ani teď jste si jich nevšimli.

V mém teráriu má Tao dvě místa, kam se může schovat. Jedním je celkem větší vrstva kokosového substrátu nahromaděná mezi přední stěnou terária a kmenem, pod něhož také velmi rád zalézá. Druhým místem je uměle vytvořený výklenek v kaskádě, která mi odděluje v teráriu výše položenou plochu s bílím akvaristickým štěrkem a níže uložené dno terária s lignocelem. V tomto výklenku je také položen topný kámen, takže se sem Tao uchýlí tehdy, chce-li se zároveň vyhřát.

 

Dekorace: á

 

Co si představit pod pojmem dekorace v kontextu s teráriem? Asi zbylé vybavení terária, jako je třeba zadní stěna, větve, kmeny stromů, samorosty, ...

Zadní stěna terária je pro design asi nejdůležitější. Ale jak ji ztvárnit? Stěna může být poseta štěrkem, kameny, mohou na ní být vytvořeny různé výstupky, mohou na ni být upevněny rostliny (jak umělé, tak živé),...i zde se meze fantazii nekladou. Na jedněch webových stránkách byla zadní stěna vytvořena tmelovou pěnou, v níž byla upevněna kamenná plocha pro slunění hada. Jinde jsem četl, že si terarista vytvořil krásnou zadní stěnu, která nebyla ale dobře bezpečně utěsněna a had za ni zalézal, a pak musel řešit problémy jiné (výkaly). Ze stěny se mohou např. kameny uvolnit a hada zranit. Takže až budete přemýšlet, jakou stěnu vytvoříte, myslete hlavně na bezpečnost hada, na jednoduchost čištění a pak teprve na estetiku. Doplnit můžete kousky kůry, samorosty, kameny,...

Já mám zadní stěnu velmi jednoduchou. Mám na ní nalepenou teraristickou tapetu s tématem polopouště. Upevnění jsem nezvolil zrovna nejlepší. Na zadní stěnu terária jsem nalepil pruhy z oboustranné lepící pásky. Pruhy jsou od sebe vzdáleny pár centimetrů. Bohužel se tato místa krabatí a mně asi brzo nezbude než zadní stěnu nějak renovovat :-(

Dekorativní věci mohou být také prospěšné a nejen dekorativní a to například při svlékání kůže, kdy se had otírá o všechny možné nerovnosti okolí, a tak ze sebe stahuje starou pokožku.

Jako dekoraci jsem použil zbytek kmene stromu. Zakoupil jsem ho ve zverimexu. Stál cca 400kč ve srovnání jeho ceny a velikosti s ostatními nabízenými kmeny byl výhodný. Ve zverimexech Vám mohou nabídnout i jiné, ale jsou malé a drahé a to proto, že je to dřevo z Afriky. 

 

 

 

 

ââââââââââââ CHOV áááááááááááá

 

Koupě hada: á

 

Ještě než si hada půjdete koupit, zamyslete se nad tím, co vlastně chcete. Budete se o něj muset starat - budete ho muset živit, budete mu muset čistit terárium, které nejdříve musíte udělat nebo koupit, což nejsou malé peníze, terárium dobře vybavit, aby jste hada přinesli do již hotového domova, kde se snad bude cítit dobře a bude tam šťastný. Zamyslete se nad tím, co od hada čekám. Je to živočich, který má rád klid a který Vám nebude v terárku denně ukazovat nějakou show. Bude většinu času někde zalezlý a tam si bude v klidu vegetit. Sem tam se po teráriu proleze, ale jinak nic. Užovka není vysloveně mazel, jako třeba krajta královská, ale pokud si e.g. ochočíte, vůbec jí nebude vadit, když ji vyndáte z terária a vezmete si ji k sobě, necháte ji na Vás ležet, či v určité míře prozkoumávat okolí. Ač je to absurdní, tak někomu hrozně vadí, např. šahat na myši, jelikož se jich narozdíl od hada bojí. Z hada vegetariána neuděláte, tak kdo ho tedy bude krmit? Vždy je lepší mít doma někoho, kdo s chovem pomůže. Naštěstí mám tak hodnou maminku, že ona je tím člověkem, kdo mi hada nakrmí, vyvenčí, sem tam si ho vezme do ruky, aby si neodvykl na kontakt s lidmi,...Děkuji Ti, mami ;-)

Kde tedy koupit Vaši vysněnou užovku červenou? Máte zhruba tři možnosti.

· Zverimex - specializovaný obchod se zvířaty, zde můžete užovku zakoupit. Hadíka si pořádně prohlédněte, aby neměl žádná poranění, v pořádku ústní štěrbinu a okolí kloaky, neměl by být hubený (prohnuté boky těla),...někdy prodejci zapomenou vyndat z terária svlečku, na které můžete poznat, zda svlek proběhl správně (je vcelku, nepotrhaná). Jinak to, že tam hadí košilka leží a je už suchá, je známka toho, že prodavači se asi delší dobu do terária ani nepodívali. Pokud tam svlek nebude, tak se na něj zeptejte a před kolika dny se had svlékal. Také se zeptejte čím je krmen a kdy naposledy jedl. Pokud na hadovi shledáte nějaká poranění atd., tak si ho nekupujte! Soucit s ním je pěkná věc, ale jako nezkušenému teraristovi takový had přinese jen trápení a žádnou radost do začátku chovu, navíc se léčba může pěkně prodražit.

· Časopis, internet - v časopisech zabývající se teraristickou tématikou zajisté najdete inzeráty na prodej užovky červené. Na inzerát odpovíte a dohodnete si schůzku s chovatelem. Pokud Vás pozve k němu domů, budete vědět, jaký vztah ke zvířatům má, v jakých žijí podmínkách. Chovatele se zeptáme, před kolika dny se had svlékal a kdy naposledy jedl. To samé platí o internetu, kde se dá nalézt také mnoho webů o teraristice, jejichž součástí jsou i rubriky koupě/prodej.

· Teraristická burza - je asi nejlepším místem pro koupi hada. Setkáte se tu také s jejich chovateli, ale navíc zde máte velký výběr užovek i různých mutací, které nejsou ve zverimexech tak časté, ale i tam na ně lze narazit. Dále zde můžete dokoupit věci do terária, které Vám chybějí a nemohli jste je nikde sehnat. Nutno podotknout, že cenově bude výhodnější si koupit hada přímo od chovatele, jelikož si ve zverimexu cenu nadsadí, aby měli nějaký rabat, což je logické.

Jinak cena užovky červené se pohybuje v různých cenových relacích. Mláďata jsou levnější než dospělí jedinci, jejichž cena je většinou přes 1000kč. Mláďata můžete koupit již od 300kč a jedná-li se o barevné mutace, tak jdou ceny výše.

 

Transport hada domů: á

 

pokud jsme rozhodnuti, že si hada třeba na burze zakoupíme, je dobré si s sebou vzít plátěný pytlík, který lze dobře zavázat a pokud je venku zima, je dobré hada v pytlíku umístit do termoboxu, aby nebyl vystaven velkému výkyvu teplot. S boxem zacházíme opatrně, aby had nebyl vystaven zbytečným otřesům a tím i stresem. Po příchodu domů a umístění hada do terária, sáček, v němž byla užovka transportována, z hygienických důvodů vyhodíme a popřípadě při koupi dalšího hada někdy v budoucnu použijeme sáček nový.

 

Karanténa: á

 

Hadíka už máme doma. Z hygienických důvodů bychom měli mít doma dvě terária - karanténní a přírodní. Užovku bychom měli umístit právě do karanténního terária. Popis takového terária naleznete v druhé sekci těchto stránek. Hada bychom tam měli ponechat alespoň 14dnů, já osobně bych ho tam ponechal do té doby, než se svlékne. Hada bychom měli ještě jednou pořádně prohlédnout a ošetřit proti roztočům například prostředkem Neostomosanem. Hada necháme den, dva v klidu a poté mu zkusíme nabídnout potravu. Má užovka si hned druhý den smlsla na jednom holátku. Pokud však Vaše užovka mít chuť k jídlu nebude, zkusíme jí potravu nabídnout za pár dní. Po karanténě přemístíme hadíka do druhého - přírodního terária.

Osobně jsem žádnou karanténní nádrž neměl, jelikož mi Verča Taa přinesla v teráriu, které jsem začal měnit rovnou na terárium přírodní. Myslím, že ne každý má možnost doma zřídit ještě jedno (karanténní) terárium. Já už ho nyní mám. Je to to původní malé terárium. Užovka nyní okupuje již větší terárium a to malé jsem nevyhodil, jelikož se ještě někdy může hodit a to právě jako třeba karanténní nádrž. Nevýhoda nemít karanténní nádrž je asi v tom, že kdyby byl had nakažen například těmi roztoči, tak Vám zamoří celé terárium a my bychom ho museli zpětně celé čistit, desinfikovat. A to opravdu velmi důkladně. No, ale kam dát hada, když to naše terárium budeme čistit? 

 

Zkrocení zlé zvěře aneb jak hada ochočit: á

 

To, co teď budu psát, není to, co bych vyčetl z knížky, ale jen mé osobní zkušenosti. Když mi Verča přinesla domů jako dárek malou užovku, tak mě to opravdu zaskočilo, jelikož jsem takový dárek nečekal. Zařídil jsem užovce nezbytné věci v teráriu a pak jsem si ji chtěl také pochovat. Ale... když jsem strčil do terária ruku, Tao se začal bát a dával mi jasně najevo, že ze mě není vůbec nadšený. Začal rychle dýchat, rychle kmital ocasem jako to dělají pro výstrahu chřestýši a zaujal obranou-bojovou pozici, kdy se stáhl do koutu a přední část těla zformoval do písmene "S" a čekal co bude. Chtěl jsem ho vzít, ale to po mě rychle vystartoval a opět se stáhl zpět. Kdyby byl větší, asi by mne kousl, ale jelikož to byla malá tkanička, tak ani neotevřel tlamu, jen se mě rychle dotkl zavřenou tlamou. Ten pohyb byl tak rychlý, že jsem si z počátku nebyl jistý, zda po mně vůbec vystartoval.

A tak jsme si na sebe museli začít zvykat. Často jsem přišel k teráriu, otevřel dvířka a strčil do terária ruku. Na to Tao reagoval jako minule, rychle dýchal, kmital ocasem. Ale po pár dnech si na moji ruku zvykl a přestal být vystrašený. Tak naše seznamování mohlo přejít do další fáze. Ruku jsem začal směřovat opravdu pomalým pohyb k užovce a kousek od ní jsem se zastavil, jelikož se u užovky objevily známé příznaky strachu. Tak jsme tuhle proceduru spolu absolvovali tolikrát, dokud se mě nepřestal bát a byl klidný. Dalším krokem byl už přímý kontakt mé ruky a těla Taa. Jen jsem na něj ruku položil, nehýbal s ní. Tao si zvykal na můj dotyk a netrvalo dlouho, když jsem ho začal pomalu hladit (ve směru od hlavy k ocasu, jelikož jsem ho nechtěl hladit proti šupinám, aby mu to náhodou nebylo nepříjemné). Pak už jsem si ho klidně mohl brát do ruky, aniž by byla má užovka stresovaná a bále se mně. Neptejte se mě, jak dlouho trvalo, než si na mě má užovka zvykla. Nevím, je to přeci jen už doba, kdy byl Tao malý.

Uvědomte si, že každý had je jiný. Každý had je sám o sobě jedinečný tvor a i hadi jsou různých charakterů. Tím mám na mysli to, že bohužel třeba ten Váš hadík bude rozený cholerik a nebude mu prostě po chuti, aby ho někdo otravoval, natož aby na něj někdo sahal. Takový případ znám. Dcera mamčiny kolegyně si také pořídila e.g. a krmit ji, nebo na ni sahat, může jen v rukavicích, jelikož ji jinak užovka kousne. Naproti tomu můžete mít doma flegmatika, který si nechá téměř vše líbit.

Můžete se dočíst, že někdo hady považuje za nekontaktní tvory, které máte nechat v klidu, sahat na ně minimálně, jen v nutnosti. S tím já nesouhlasím. Myslím, že je hezké, když si na sebe s hadíkem zvyknete, on Vás nebude brát jako vetřelce, když otevřete dvířka do jeho teritoria, kde on je pánem, ale bude vědět, že otevíráte Vy - ti kdo jsou na něj hodní, ti od kterých mu nehrozí žádné nebezpečí.

 

Jak s hadem zacházet? á

 

Pokud hada máme ochočeného, je s ním menší potíž, například při čištění terária. Takže pokud máme hadíka, který si nás ještě nestihl oblíbit nebo o to nemá ani zájem, a chceme třeba čistit terárium, musíme ho nějak izolovat. Pomoct si můžeme například krabicí, kterou dáme na hada a krabici zatížíme. Poté můžeme např. vyjmout exkrementy, vyčistit dno, přisypat substrát,... pak hadíka osvobodíme. Jestli ale chceme hada dát pryč z terária, tak ho třeba chytneme do rukou v rukavici a dáme do karanténní nádrže, kbelíku a poté kbelík něčím zabezpečíme, aby had neutekl,... nebo ho zaženeme rovnou do nějakého přenosného boxu (krabice od bot, s fixovaným víkem a vystřihnutou jednou dírou, kterou nějak uzavřeme až had do krabice vleze), aniž bychom se ho museli dotýkat. Používáte-li při kontaktu s hadem rukavice, tak je mějte měkké (jemné), abyste hada aspoň trochu cítili. Použijete-li silné pracovní rukavice v nichž nemáte cit, můžete hada nepříjemně zmáčknout, až ho budete bát do ruky.

Pokud je had ochočený, problémy jsou menší. Hada uchopujeme většinou jednou rukou v polovině těla a druhou rukou blíže hlavy. Na obrázku jsem se snažil nakreslit, jak je doporučováno hada uchopit. Takové uchopení jsem však praktikoval jen jednou a doufám  naposledy. Toto držení je vhodné po hady, z nichž máte strach a očekáváte, že kousnou. Můj Tao když je u mně v ruce, tak mě nekouše, a tak nemám zapotřebí ho takto znehybnit. Nemá to rád, je mu to nepříjemné a snaží se z ruky vykroutit. Pokud řešíme i tady kam s ním, máme větší výběr, jelikož nám ho v době čištění může pohlídat mocník, který se hada nebojí a had je na něj zvyklý! Tím chci říct, že had Vás bude registrovat podle pachu. Takže pokud by mi Taa chtěla pohlídat Verča, tak u ni moc chtít být nebude, jelikož ho v rukou chovala jen málo, zatímco když si ho vezme mamka, tak on bude vědět, že je v rukou té hodné paní, co ho má ráda a kamarádí s ním víc než má přítelkyně. Pach je velmi důležitý hadí smysl, na který nedají dopustit. A vy si toho musíte být vědomi. Zmiňuji to proto, abyste na hady sahali vždy čistýma rukama a pokud jste si je před chvílí myli, tak je dobré jen čistou vodou, jelikož se hadíkovi nebude moc zamlouvat vůně Vašeho mýdla. To platí ještě více po tom, co jste hada krmili a sahali tak na myši. Potom si ruce umyjte!

Jinak pohyby rukou musí být pomalé, i když jste s hadem kamarádi. Rychlé pohyby hada zneklidňují a může se cítit ohrožen a může pak kousnout.

· Kousnutí - když Vás had kousne, je to většinou obranné kousnutí, jelikož se had cítil ohrožen. A tak Vás tím to chce zastrašit a donutit Vás k odchodu z jeho teritoria. Kousnutí je velmi rychle a krátké, had se zpátky vrátí do obranné pozice. Není to tak, že by se do Vás zakousl a snažil se Vám ruku sežrat ;-) Zuby nejsou dlouhé, a tak rána není hluboká. V místech proniknutí zubů kůží se objeví malé kapičky kapilární krve - nic smrtelného. Vydesinfikujte si to a zalepte. Pokud by se had přeci jenom nechtěl Vaší ruky vzdát a zůstal by zakousnut, tak ho neberte za hlavou a nesnažte se mu hlavu od ruky odtrhnout, jelikož zuby v tlamě jsou orientovány mírně dozadu a vy je tak zařezáváte hlouběji. Lepší je potřít hlavu (čenich, okolí tlamy) něčím, co hadovi páchne. Prý neholduje silnému alkoholu :-)

 

Potrava: á

 

Většina hadů jsou od přírody masožravci (Carnivores), a tak se jim nesnažte změnit jejich stravovací návyky.

Kde sehnat potravu, kterou budeme potřebovat pro krmení naší užovky?

· Zverimex - to je pro převážnou část teraristů místo, kde nakupují holátka, skákavky, myšky, myši, křečky, potkany,...

Ne ve všech zverimexech ale seženete to, co chcete. Velkým problémem jsou často holátka. Holátka jsou malé, nedávno narozené myši, které nejsou osrstěné, jsou tedy holé - proto holátka. Ale za holátka bych označil ještě o trochu starší myšky, které jsou sice již osrstěné, ale ještě jsou jakoby mimina, jelikož nejsou moc pohyblivé a sají ještě pořád mléko (oba "typy" holátek jsou vyfoceny na obrázku). Holátka mívají ve zverimexech také někdy mražená. Po čase z holátek vyrostou takzvané skákavky. Což jsou už větší myšky, osrstěné, pohyblivé, stále mají zavřené oči a takový název mají z důvodu, že se brání tím, že skákají  - takže když jedno vezmete do ruky a ono vycítí nebezpečí, skočí Vám z ruky, aniž by se zamyslelo nad tím, kam vlastně dopadne. I na velké myši ale můžeme rozeznat myš mladou od myši dospělé.

· Vlastní chov - pokud to člověku nevadí, pak si myši může chovat sám. Já to tak praktikuji. Terárium s myšmi mám na balkóně, jelikož s prominutím smrdí. Na jaře si pořídím 2-3 samice a jednoho samce. A v průběhu roku krmím jejich mláďaty. Na podzim je všechny skrmím, aby se přes zimu u mě netrápili, a tak se i já stávám v zimním období závislý na zverimexu. Pro mne je vlastní chov praktičtější, jelikož si myši pořádně vykrmím a mám je k dispozici vždy, když chci. Když přijdu v zimě do zverimexu a vidím, jaké mini myšky mi dávají a chtějí 12kč za jednu, tak se mi protáčejí panenky.

 

Krmení: á

 

Otázky typu - čím krmit a jak často krmit - jsou velmi frekventované, ale odpovědět na ně, není tak lehké.

 

 

Potřebuji ještě trochu času, ale v blízké budoucnosti tu bude něco o krmení, venčení, svlékání pokožky, ....

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZPĚT na úvodní stránku "WEB Mňuk". 

 

[Munched]